Plastický chirurg Martin Molitor: Léčíme sebevědomí pacientů

Nechat si upravit prsa nebo nos nemusí být jen otázka ideálu krásy. Proč se o ryze estetické zákroky zajímají i v rozvojových zemích? Je možné zvětšit či zmenšit penis? A proč je plastický chirurg vlastně „psychochirurgem”? To vše si přečtěte v rozhovoru se špičkou v oboru, Doc. MUDr. Martinem Molitorem, Ph.D., MBA.

Doc. MUDr. Martin Molitor, Ph.D., MBA patří k předním plastickým chirurgům v České republice s bohatou českou i zahraniční praxí. Během své profesní praxe pracoval několik let jako gynekolog specializující se na porodnictví, pak přešel na plastickou chirurgii, ve které působí již více než 25 let

Ideál intimní krásy

Pane docente, začněme u ideálu krásy, protože k němu se mnoho lidí právě pomocí plastické chirurgie snaží přiblížit. K čemu se dnes upínáme jako ke vzoru co se týče genitálií?

Dá se to specifikovat, nicméně jsou důležité i geografické rozdíly. V současnosti je to v různých zemích trochu jinak. Co se týče naší evropské kultury, tak ženám jde především o to, aby stydké pysky byly relativně malé – aby to v kalhotkách vypadalo takzvaně sexy. Všeobecně však evoluční psychologové prokázali, že pro všechny historické doby, pro všechna etnika a všechny geografické oblasti je důležitá pravolevá souměrnost. Takže nejčastěji se řeší asymetrie – a pokud jsou stydké pysky nějakým způsobem zvětšené a podobně, je to většinou vnímáno jako ne úplně hezké. Muži kromě toho, že řeší velikost samotného penisu, kladou často důraz na velikost šourku. Ideálem je, aby na něm nebylo znát působení gravitace, tedy vytažení do délky.

„Z hlediska sexuality je společnost stále více otevřená, a tak výkonů přibývá – protože i tato oblast začíná být pro ženy důležitá.“

Když si ženy nechávají chirurgicky upravit stydké pysky – je to spíš o vzhledu, nebo může jít také o řešení určitých zdravotních problémů?

Existují samozřejmě i zdravotní důvody, ale většinou se jedná o estetické zákroky. Pokud se však bavíme i o tom, že nespokojenost s výraznou vzhledovou odchylkou může způsobovat psychickou újmu, to je také důležitý zdravotní aspekt. Z hlediska sexuality je společnost stále více otevřená, a tak výkonů přibývá – protože i tato oblast začíná být pro ženy důležitá. Lidé si všeho více všímají a řeší co je a není hezké. Na druhou stranu toto hledání ideálu může například u mladých dívek vést k problémům s navazováním kontaktů. V tomto ohledu je plastická chirurgie opravdu zázračný obor, který léčí sebevědomí pacientů podobně, jako nemoci a úrazy.

Dokážete pomoci také ženám, které řeší šířku vaginy?

Pokud žena něco řeší v této oblasti, tak je to většinou požadavek na zúžení, aby docházelo k většímu tření při souloži. Po porodech je to aktuální otázka pro řadu žen, které hledají způsoby, jak poševní vchod nebo celou pochvu takříkajíc oživit. Existují metody jak chirurgické, tak i neinvazivní, například za použití laseru. S požadavkem na rozšíření se setkáváme poměrně vzácně – většinou je to spíše po operaci nádorů nebo úrazu, kdy dochází ke stažení vchodu a pohlavní styk je bolestivý. Ale ano, máme i účinné metody, kterými jsme schopni poševní vchod rozšířit.

Zvětšení nebo zmenšení penisu

S jakými požadavky v intimní oblasti přicházejí nejčastěji muži?

Existují dvě základní věci. První je obřízka, kdy u některých mužů jde o zdravotní problém – jako potíže s přetahováním nebo záněty, ale také ji chtějí provést z estetických důvodů. Druhým častým důvodem návštěvy je už zmíněná velikost šourku. Ten může být vinou různých faktorů zvětšený a muži pak vyhledávají korekce. No a pak se muži samozřejmě zajímají o zvětšení penisu. Ale to u nás není zatím tolik běžné.

A je vůbec možné zvětšit penis?

V podstatě se penis nedá výrazně zvětšit. Některé národy, třeba v Africe, tradičně využívají různé techniky, kdy si muži věší na penis závaží, aby se protáhl. Ono to skutečně fungovat může, ale je pak otázka, jak je funkční topořivost. V plastické chirurgii se to dá řešit dvěma způsoby. Buď se podkoží penisu vyplní tukem, takže bude širší. Působí pak o něco mohutněji. Druhou možností je zákrok, při kterém se penis takzvaně trošku vysune. Jeho kořen má určité upevnění a pokud se přeruší a penis se vytáhne víc dopředu, technicky se tím dá skutečně prodloužit. Nicméně pak hrozí riziko nestability při sexuálním styku, protože se přerušil důležitý vaz, kterým byl penis přichycen k pánvi. A tento vaz se nedá tak jednoduše rekonstruovat.

O jak velkém prodloužení se bavíme?

Při prodloužení takovým posunutím můžeme dostat navíc i třeba dva centimetry.

I když to není tak časté, může být překážkou v sexuálním životě také příliš velký penis. Setkáváte se s požadavky na zmenšení?

S tím jsem se zatím nesetkal, ale rozhodně by to bylo velice komplikované. Nelze penis jen tak zkrátit, část ho odstranit a zachovat dál jeho funkčnost. Navíc je zakončen speciálním dráždivým tělesem, které nasedá na topořivé těleso. Takže by se muselo zkrátit pouze topořivé těleso a zachovat zbytek. Technicky by to tedy byl problém a nevím o tom, že by to šlo. Když se přeoperovávají muži na ženy, tak se penis zmenšuje – ale radikálně. Principem je, aby zůstalo pouze dráždivé těleso dobře prokrveno a dobře zásobeno nervy. Ale zmenšit penis byť jen o centimetr, to by bylo příliš velké riziko, že by pak nefungoval.

Řeší u vás své nedokonalosti spíš lidé, u kterých přicházejí takzvaně s věkem? Nebo jde spíš o mladší lidi? Převažují ženy, nebo muži?

Všeobecně chodí stále mladší klienti, to je pravda. Nicméně pro tyto výkony pořád platí hranice 18 let. Jsou placené a nesou s sebou jistý zásah do vzhledu – takže se vyhýbáme jejich provádění na 12letých slečnách, které ještě nejsou vyzrálé. I když je pravda, že jsou výjimky, hlavně v případě skutečného psychického traumatu. Co se týče pohlaví, tak je obecně mezi klienty plastické chirurgie jednoznačně více žen než mužů. Taky rozvrstvení výkonů se mezi pohlavími liší. U mužů jsou to zejména liposukce a pak ve vyšším věku operace víček a podobně. U žen jsou to samozřejmě také liposukce, dále plastiky prsou a ve vyšším věku zákroky na obličeji.

 

 
 

Je nutné myslet i na rizika

Co by měl všechno člověk zvážit, než jakýkoliv zákrok podstoupí? Přece jen jde o permanentní úpravu vzhledu. Máte možnost se nějak přesvědčit, že má klient svůj požadavek opravdu dobře rozmyšlený?

Některé výkony jsou vratné, třeba zvětšení prsou. Když se implantáty odstraní, tak se objem opět zmenší. Ale může se to samozřejmě podepsat na tvaru prsou. Nicméně tato otázka je velmi těžká, protože my skutečně do hlav klientů nevidíme. Existují různé typy osobností, od těch zodpovědných a vyzrálých až po psychopaty, kteří umí vystupovat naprosto důvěryhodně a přesvědčivě, a přesto to mají v hlavě úplně jinak. Avšak po letech praxe už člověk dokáže většinou odhadnout, jestli se jedná o nějaký rozmar nebo to člověk skutečně chce. Proto se konzultacím s klientem musí plastický chirurg skutečně věnovat. Je důležité probrat nejen to, jak to bude dobře vypadat – ale i co se může pokazit a jaké problémy mohou nastat. Tam pak většinou lékař zjistí, pokud jde pouze o rozmar, protože si to klient rozmyslí. Pokud skutečně po operaci dlouho touží a řeší tím nějaký komplex, tak i přes zmíněné komplikace člověk na operaci nadále trvá.

„V estetické chirurgii jsme vlastně „psychochirurgové. Ať operujeme kteroukoliv část těla, tak léčíme psychiku, nějaký komplex.“

Jsou lidé, kteří chtějí chirurgickou cestou řešit i minimální odchylky od ideálu krásy. Někdy je jasně vidět, že to není nutné... Je pak úkolem plastického chirurga, aby klientovi rozmluvil zjevně zbytečné zákroky?

Úkolem plastického chirurga, stejně jako každého jiného lékaře, je léčit lidí. V estetické chirurgii jsme vlastně „psychochirurgové“. Ať operujeme kteroukoliv část těla, tak léčíme psychiku, nějaký komplex. Něco, co člověka trápí, kvůli čemu se necítí dobře ve společnosti. Samozřejmě u různých lidí se liší měřítko důležitosti dokonalosti. Někdo má nos lidově řečeno jako skobu – a vůbec mu to nevadí. A někdo má na nose drobnou asymetrii a velmi tím trpí. Takže je složité říct, kdy to někdo potřebuje, či ne. Nicméně mám jednu zásadu: i pokud se bavíme o velice malém zásahu, vždy upozorním, že se to nemusí vůbec podařit vyřešit. Netesáme do kamene, nevyřezáváme ze dřeva, abychom měli jistotu, že když ubereme půl milimetru, vskutku se to vizuálně projeví jako půl milimetru. Vždy musíme zvážit hojení, v jehož průběhu například stačí, že bude trošku větší otok – a už je tam rozdíl půl milimetru až milimetr. U drobných výkonů je skutečně velké riziko, že to nedopadne.

Tedy možná trochu paradoxně: čím větší zákrok, tím větší šance, že bude klient spokojený?

Samozřejmě, ale to platí všeobecně. Čím větší vada se odstraňuje, tím je větší pravděpodobnost, že dosáhnete spokojenosti klienta. Protože pokud je daný problém velký, tak i když zůstane malinký po operaci, vždy bude klient šťastný. Ale když se řeší malý problém, tak tam už je velké riziko, že klient stejně šťastný nebude. Existují lidé detailisté, kteří chtějí řešit každý milimetr a vždy jim bude něco vadit.

Doc. MUDr. Martin Molitor, Ph.D., MBA od roku 2012 pracoval jako primář Kliniky plastické chirurgie Nemocnice na Bulovce a od roku 2018 je přednostou této kliniky. Pracuje také na privátní klinice estetické chirurgie Art Ethic Beauty Clinic. Rok působil na pracovním pobytu v The Microsearch Foundation of Australia kde se účastnil výzkumu v oblasti transplantace ruky. Účastnil se mnohých humanitárních misí v Sierra Leone, Jordánsku, Burkina Faso a Indii.

Krása jako nutnost?

Vnímáte v tom velmi vyhraněném formování ideálů vliv sociálních sítí a médií, jak se o něm dnes mluví?

To je jednoznačné, je to v podstatě jediná příčina, proč vznikají tak přesně definované vzory krásy. Lidé vidí na sociálních sítích, ale i v časopisech a filmech, jak jsou všichni šťastní, úspěšní a krásní. Když se podíváte na Facebook nebo na Instagram, tak tam skoro nikdy nevidíte fotky někoho zničeného v práci, všichni jsou někde u moře. V současnosti ve filmech už i poslední asistentka někde v zapadlé laboratoři je nádherná kočka. Když se podíváte na filmy pro pamětníky, tam ženy sice vypadaly upravené, ale byly v podstatě obyčejné. Popkultura a sociální sítě jsou jasná příčina toho, že business krásy vzkvétá. Všichni jsou přesvědčení, že musí být upravení, šťastní, úspěšní a bohatí.

Vy jste se účastnil také několika zahraničních misí v rozvojových zemích, kde jste operoval pacienty čistě ze zdravotních důvodů. Například deformity po vážných úrazech nebo vrozené vady, jako výrazný rozštěp patra. Dá se říct, že v těchto místech mají jiné problémy, než aby řešili ideály krásy?

Divil byste se, ale i na misích jsme se potkali s požadavky na vysloveně estetické operace. Dokonce se mi v Jordánsku stalo, že chtěla žena zvětšit prsa – protože jí manžel říkal, že je má malá, tak už ji nechce a opustí ji. To pro ni byla děsivá představa. Vemte si, že v některých společnostech je žena bez muže v podstatě naprosto vyloučená ze společnosti. Když ji partner opustí, nemá šanci si najít dalšího muže, práci, vůbec nic. A v Indii bylo zase spousta požadavků na vylepšení nosu – právě kvůli tomu, aby dívky měly šanci se provdat a tím získat dobrou sociální pozici. Ale samozřejmě u větší části pacientů na misích operujeme následky úrazů.

Děkuji za rozhovor
Michal Večeřa

Doc. MUDr. Martin Molitor, Ph.D., MBA

Doc. MUDr. Martin Molitor, Ph.D., MBA patří k předním plastickým chirurgům v České republice s bohatou českou i zahraniční praxí. Během své profesní praxe pracoval několik let jako gynekolog specializující se na porodnictví, pak přešel na plastickou chirurgii, ve které působí již více než 25 let. Od roku 2012 pracoval jako primář Kliniky plastické chirurgie Nemocnice na Bulovce a od roku 2018 je přednostou této kliniky. Pracuje také na privátní klinice estetické chirurgie Art Ethic Beauty Clinic. Rok působil na pracovním pobytu v The Microsearch Foundation of Australia kde se účastnil výzkumu v oblasti transplantace ruky. Účastnil se mnohých humanitárních misí v Sierra Leone, Jordánsku, Burkina Faso a Indii.

Kromě práce na klinice působí také jako přednosta Kliniky plastické chirurgie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Bulovka a je vedoucím subkatedry plastické chirurgie Institutu pro postgraduální vzdělávání ve zdravotnictví. Jeho vědecká práce čítá několik desítek přednášek a publikací v odborných časopisech i účast na monografiích z oblasti plastické chirurgie a chirurgie ruky. Je hlavním autorem a editorem monografie Transplantace v rekonstrukční chirurgii, která pojednává o transplantaci rukou, obličeje, břišní stěny a dalších. Pana docenta můžete sledovat na sociální síti Instagram.